Sport, ať už venku na čerstvém vzduchu, ve sportovních zařízeních, nebo doma, je nedílnou součástí života mnoha lidí, kteří si bez něj svou existenci nedovedou ani představit. Nejen aktivní pohyb však pomáhá utužovat dobré zdraví, stejně důležitou roli sehrává i odpovídající regenerace po ukončení aktivity. Mořskou vodu popíjí v průběhu utkání, tak i po jeho skončení, současná tenisová hvězda - Rafael Nadal. Zajímá vás proč? Odpovědi se dozvíte v tomto článku.
V naší zemi není ještě využívání mořské vody k regeneraci tak známé a rozšířené jako v zahraničí, o svou pověst bude muset pořádně „zabojovat“. Věříme však, že se mořská voda díky svým účinkům dostane do povědomí dostatečného množství lidí, kteří ji budou pravidelně užívat a doporučovat svým blízkým.
Sval – základní kámen pohybového systému
Jaké benefity tedy organismu po zátěži mořská voda přináší? Abychom si je mohli názorně ukázat, je zapotřebí nejprve stručně vysvětlit stavbu svalu a jeho fyziologii.
Stavba svalu
Žádný pohyb by nemohl být uskutečněn bez svalů. Svalovou tkáň tvoří svalové buňky obsahující bílkovinné molekuly aktin a myozin. Jejich úkolem je přeměnit chemickou energii, uloženou v ATP (adenosintrifosfátu), na mechanickou práci. Umožňují kontrakci (stažení) svalu, které je základem pro veškerý svalový pohyb.
Fyziologie svalu
Aby při zátěži mohlo ke kontrakci dojít, je zapotřebí energie ve formě ATP. Ale odkud ji organismus získá? Omezené množství se nachází ve svalech, nicméně potřebnou energii si tělo musí obstarat jiným způsobem. Pro syntézu ATP tak využívá cukry, tuky, volné mastné kyseliny i kreatinfosfát.
Impulzem pro zpracování ATP – a tedy kontrakci svalu – je zvýšená koncentrace vápenatých iontů ve svalovém vlákně, které je drážděno nervovým signálem. V reakci se aktinové filamenty zasunou mezi myozinové. K relaxaci svalu, tj. jeho návratu do klidového stavu, je třeba snížit koncentraci vápenatých iontů. Dojde k tomu po ukončení nervového dráždění svalového vlákna. Současně se snižováním koncentrace vápenatých iontů se spotřebovává chemická energie uvolněná z ATP.
Únava jako ochrana organismu
Únavu po fyzickém výkonu nebo psychickém vypětí zná snad každý z nás. Jedná se o přirozený způsob, jakým tělo reaguje na zátěž. Jejím úkolem je ochrana organismu před přetížením, které by v konečném důsledku mohlo vést k poškození důležitých orgánů.
Únava se hlásí o slovo vždy, když v těle dojde k poklesu energetických zásob pod únosnou mez nebo nahromadění odpadních metabolitů. O její účinné odstranění se stará fáze regenerace.
Regenerace = obnovení sil
Co si pod pojmem „regenerace“ v oblasti sportu představit? Jedná se o všechny činnosti, jejichž cílem je rychlé a co nejefektivnější zotavení organismu, který byl vystaven zátěži. Základ spočívá v obnovení energetických zdrojů vhodnou stravou a pitným režimem. Mezi další hojně doporučované metody patří tepelné slanovodní procedury.
Pitný režim
Lidský organismus ztrácí tekutiny a spolu s nimi i některé důležité minerály v průběhu celého dne včetně doby, kdy se nevěnuje žádné fyzické aktivitě. Denní ztráty tvoří u průměrného člověka zhruba 2,5 l tekutin (moč + stolice: 1,5 l; pot: 0,5 l a dýchání: 0,5 l).
Jenže spolu s tekutinami mizí i sodné a chloridové ionty. Kupříkladu při vyloučení 1 l potu přichází tělo o:
1,5–3,5 g chloridu sodného (NaCl)
0,5–2,5 g hořčíku (Mg)
0,1–0,3 g draslíku (K)
Úbytek tekutin je zapotřebí kompenzovat. Hydratace organismu je totiž důležitá pro správnou funkci krevního oběhu, udržení iontové rovnováhy, látkovou výměnu, ale také pro transport kyslíku ke tkáním či udržení optimální tělesné teploty. Pokud v dostatečné míře nebudete svému tělu dodávat tekutiny a minerály, dojde k jeho dehydrataci.
Je-li organismus dehydratovaný, dochází v prvotní fázi k poklesu výkonnosti (psychické i fyzické). Pokud se ztráta tekutin dále prohlubuje, začnou probíhat metabolické změny, které mohou vést až k ohrožení života.
Rozlišujeme 3 typy dehydratace:
hypertonická – dochází ke snížení objemu mimobuněčné a nitrobuněčné tekutiny; jejími projevy jsou suchá sliznice, žízeň, nízký krevní tlak a poruchy srdečního rytmu
hypotonická – je snížen objem mimobuněčné tekutiny, ale zvýšen objem nitrobuněčné tekutiny za současné ztráty sodných iontů; příčinou tohoto typu dehydratace mohou být ledvinová nedostatečnost, zvracení či průjem, silné pocení
izotonická – objem mimobuněčné tekutiny je snížen, objem vnitrobuněčné zůstává nezměněn; současně dochází k deficitu sodných iontů a vody, ale za současného zachování normální osmolarity
Mořská voda jako účinný způsob regenerace
Jako jediný přírodní zdroj obsahuje mořská voda většinu prvků periodické tabulky (všechny existující minerály a stopové prvky + vitamíny, enzymy atd.). Poměr obsahu látek se v každém oceánu či moři nepatrně liší v závislosti na proudech, vulkanické činnosti či obsahu planktonu. Fytoplankton a zooplankton přetváří minerály prostřednictvím fotosyntézy do organické podoby, která je pro využití organismem výhodnější. Určité minerály a stopové prvky na sebe působí synergicky, tzn. zvyšují svůj účinek (např. měď – zinek, sodík – draslík aj.)
Námi získávaná mořská voda pochází ze španělského národního parku Cabo de Gata. Prochází čtyřfázovou filtrací, během níž nepřichází o žádné ze svých benefitů, není vystavena chemickým ani tepelným účinkům.