Sport a následná regenerace

V naší zemi není ještě využívání mořské vody k regeneraci tak známé a rozšířené jako v zahraničí, o svou pověst bude muset pořádně „zabojovat“. Věříme však, že se mořská voda díky svým účinkům dostane do povědomí dostatečného množství lidí, kteří ji budou pravidelně užívat a doporučovat svým blízkým.

Sval – základní kámen pohybového systému

Jaké benefity tedy organismu po zátěži mořská voda přináší? Abychom si je mohli názorně ukázat, je zapotřebí nejprve stručně vysvětlit stavbu svalu a jeho fyziologii. 

Stavba svalu

Žádný pohyb by nemohl být uskutečněn bez svalů. Svalovou tkáň tvoří svalové buňky obsahující bílkovinné molekuly aktin a myozin. Jejich úkolem je přeměnit chemickou energii, uloženou v ATP (adenosintrifosfátu), na mechanickou práci. Umožňují kontrakci (stažení) svalu, které je základem pro veškerý svalový pohyb. 

Fyziologie svalu

Aby při zátěži mohlo ke kontrakci dojít, je zapotřebí energie ve formě ATP. Ale odkud ji organismus získá? Omezené množství se nachází ve svalech, nicméně potřebnou energii si tělo musí obstarat jiným způsobem. Pro syntézu ATP tak využívá cukry, tuky, volné mastné kyseliny i kreatinfosfát.

Impulzem pro zpracování ATP – a tedy kontrakci svalu – je zvýšená koncentrace vápenatých iontů ve svalovém vlákně, které je drážděno nervovým signálem. V reakci se aktinové filamenty zasunou mezi myozinové. K relaxaci svalu, tj. jeho návratu do klidového stavu, je třeba snížit koncentraci vápenatých iontů. Dojde k tomu po ukončení nervového dráždění svalového vlákna. Současně se snižováním koncentrace vápenatých iontů se spotřebovává chemická energie uvolněná z ATP.

Únava je přirozenou reakcí těla na zátěž

Únava jako ochrana organismu

Únavu po fyzickém výkonu nebo psychickém vypětí zná snad každý z nás. Jedná se o přirozený způsob, jakým tělo reaguje na zátěž. Jejím úkolem je ochrana organismu před přetížením, které by v konečném důsledku mohlo vést k poškození důležitých orgánů. 

Únava se hlásí o slovo vždy, když v těle dojde k poklesu energetických zásob pod únosnou mez nebo nahromadění odpadních metabolitů. O její účinné odstranění se stará fáze regenerace.

Regenerace = obnovení sil

Co si pod pojmem „regenerace“ v oblasti sportu představit? Jedná se o všechny činnosti,  jejichž cílem je rychlé a co nejefektivnější zotavení organismu, který byl vystaven zátěži. Základ spočívá v obnovení energetických zdrojů vhodnou stravou a pitným režimem. Mezi další hojně doporučované metody patří tepelné slanovodní procedury. 

Pitný režim

Lidský organismus ztrácí tekutiny a spolu s nimi i některé důležité minerály v průběhu celého dne včetně doby, kdy se nevěnuje žádné fyzické aktivitě. Denní ztráty tvoří u průměrného člověka zhruba 2,5 l tekutin (moč + stolice: 1,5 l; pot: 0,5 l a dýchání: 0,5 l).

Jenže spolu s tekutinami mizí i sodné a chloridové ionty. Kupříkladu při vyloučení 1 l potu přichází tělo o: 

• 1,5–3,5 g chloridu sodného (NaCl)
• 0,5–2,5 g hořčíku (Mg)
• 0,1–0,3 g draslíku (K)

Úbytek tekutin je zapotřebí kompenzovat. Hydratace organismu je totiž důležitá pro správnou funkci krevního oběhu, udržení iontové rovnováhy, látkovou výměnu, ale také pro transport kyslíku ke tkáním či udržení optimální tělesné teploty. Pokud v dostatečné míře nebudete svému tělu dodávat tekutiny a minerály, dojde k jeho dehydrataci. 

Je-li organismus dehydratovaný, dochází v prvotní fázi k poklesu výkonnosti (psychické i fyzické). Pokud se ztráta tekutin dále prohlubuje, začnou probíhat metabolické změny, které mohou vést až k ohrožení života.

Rozlišujeme 3 typy dehydratace:

• hypertonická – dochází ke snížení objemu mimobuněčné a nitrobuněčné tekutiny; jejími projevy jsou suchá sliznice, žízeň, nízký krevní tlak a poruchy srdečního rytmu
• hypotonická – je snížen objem mimobuněčné tekutiny, ale zvýšen objem nitrobuněčné tekutiny za současné ztráty sodných iontů; příčinou tohoto typu dehydratace mohou být ledvinová nedostatečnost, zvracení či průjem, silné pocení
• izotonická – objem mimobuněčné tekutiny je snížen, objem vnitrobuněčné zůstává nezměněn; současně dochází k deficitu sodných iontů a vody, ale za současného zachování normální osmolarity

Úbytek tekutin je zapotřebí kompenzovat

Talasoterapie jako účinný způsob regenerace

Česká republika nemá sice přímý přístup k moři, přesto mohou zdejší obyvatelé přistoupit v rámci regenerace k tzv. talasoterapii (léčbě mořskou vodou). Z fyzikálních procedur jsou kromě klasické hydroterapie hojně využívány také zábaly z mořských řas či bahna.

V průběhu dlouhodobé aktivity a v rámci regenerace po jejím ukončení je příjem vody a minerálů velmi důležitý pro doplnění objemu plazmy – významného regulátoru acidobazické a osmotické rovnováhy. Otázkou však zůstává, jak doplnit co nejvíce minerálů v rychle vstřebatelné podobě, aby byly tělu okamžitě k dispozici. Přesně tyto podmínky splňuje mořská voda.

Jako jediný přírodní zdroj obsahuje mořská voda většinu prvků periodické tabulky (všechny existující minerály a stopové prvky + vitamíny, enzymy atd.). Poměr obsahu látek se v každém oceánu či moři nepatrně liší v závislosti na proudech, vulkanické činnosti či obsahu planktonu. Fytoplankton a zooplankton přetváří minerály prostřednictvím fotosyntézy do organické podoby, která je pro využití organismem výhodnější. Určité minerály a stopové prvky na sebe působí synergicky, tzn. zvyšují svůj účinek (např. měď – zinek, sodík – draslík aj.)

Námi získávaná mořská voda pochází ze španělského národního parku Cabo de Gata. Prochází čtyřfázovou filtrací, během níž nepřichází o žádné ze svých benefitů, není vystavena chemickým ani tepelným účinkům.
Ať už zvolíte 500ml láhev, ze které budete průběžně upíjet (jako Nadal), nebo budete používat tzv. „jednorázové nakopávače“ v podobě 20ml ampulek, nešlápnete vedle. Mohli jste se setkat s léčbou tzv. mořskou plazmou, která si v naší zemi teprve hledá své příznivce.

Pár slov závěrem…

Mořská voda je účinným pomocníkem při doplňování tekutin a minerálů v průběhu i po skončení sportovního výkonu. Ale který typ zvolit? Hypertonickou (neředěnou) nebo izotonickou (zředěnou minerální vodou)? Inspirovat se můžete u španělského cyklisty Maria Fernándeze. Ten během závodu pije izotonickou mořskou vodu, kterou doplní potřebné minerály. Když potřebuje “větší nálož” minerálů, sáhne po malé dávce hypertonické mořské vody. V polovině trasy nebo v blízkosti cíle popíjí čistou mořskou vodu. Po závodu doplňuje síly opět izotonickým nápojem mořské vody. 
Mořská voda dokáže nahradit ztráty NaCl a dalších prvků po sportovní aktivitě, srovnat acidobazickou a osmotickou rovnováhu, a to díky svému složení (78 minerálů a stopových prvků + vitamíny, enzymy a další důležité látky). Některé z jejích složek se účastní různých biochemických procesů v lidském těle, jejich doplnění proto napomáhá správnému metabolismu našeho organismu. Mořská voda hydratuje organismus, zmírňuje křeče, zvyšuje fyzickou výkonnost a koncentraci.