Proč bychom se měli stranit rafinované soli?

Rozdíly mezi solemi

Jaký je tedy hlavní rozdíl mezi mořskou vodou a mořskou solí na jedné straně a rafinovanou (tzn. průmyslově zpracovanou) solí na straně druhé? Nerafinovaná mořská sůl obsahuje „jen“ 86 % chloridu sodného (NaCl), zbytek tvoří řada zdraví prospěšných chemických prvků (hořčík, draslík, železo aj.).

Mořská sůl dodá díky svému složení vašemu jídlu vyšší nutriční hodnotu a zvýrazní chuťové vlastnosti použitých surovin. A to není vše. Začnete-li mořskou sůl a nebo přímo mořskou vodu používat jako základní ingredienci při přípravě pokrmů, minerály, stopové prvky a další obohacující látky v ní obsažené se díky svému přírodnímu charakteru snáze vstřebají. Při „solení“ mořskou vodou navíc tyto minerály tělo při nadbytku bez větších problémů vyloučí. Mořská voda tak přispívá k lepšímu hospodaření s minerály v našem těle.

Rafinovaná kuchyňská sůl naproti tomu obsahuje skoro výhradně jen chlorid sodný. To je její hlavní nedostatek. Lidské tělo pro správné fungování však potřebuje i celou řadu dalších minerálů. Pokud je nemá, „říká si“ o další sůl. Z rafinované soli však opět dostává jen sodík a chlór bez dalších minerálů a tak vyšší spotřebou čistého chloridu sodného zbytečně zatěžujete organismus. Bez chybějících minerálů tělo prostě nefunguje jak má. Přebytečný chlorid sodný pak zatěžuje kardiovaskulární systém a usazuje se jako nevylučitelný odpad na různých místech v těle. 

Hlavní slabina běžné bílé kuchyňské soli tedy spočívá ve způsobu jejího zpracování. Rafinace nenávratně zničí přirozené vlastnosti soli a přemění ji na látku, která sice jídlu dodá chuť, ale pro lidský organismus je díky chybějícím minerálům nebezpečná.